mia_crop.jpg

💯% upřímnost

Čtu knihu. Ona leží vedle mě. Jsem do knihy zažraný, hltám každý řádek, skoro nevnímám okolí. Ale ona chce pozornost. Nestačí ji, že je se mnou. Mám si všímat jí, ne nějaké knihy...

Všichni psi, i ten můj, mají vlastnosti, které by si každý člověk přál. Takové vlastnosti, díky kterým by se schopnosti lidí zlepšily o 1000%.

Nikdy se nepřetváří, nikdy nelžou a nejsou alibističtí. Skoro se mi chce říct, že nemají rozum. To racio...

Když přijdu odpoledne domů, nemám čas ani vysléct bundu. Prudké vrtění a nekonečné vítání. Celý den čekala, až přijdu. Takže teď se budeš věnovat mě. Nezajímá mě, co jsi nestihl v práci, nezajímá mě, že máš hlad a už vůbec mě nezajímá, že máš kožené polobotky.

Teď jdeme ven, běhat, do bláta, do vody. HNED!

Až jsme na na volném výběhu na poli, tak odepínám vodítko. Sleduji, jak očichává, co včera nestihla. Potom hrabe krtky. Řvu po ní, ať to nedělá.

Vytahuju telefon. Běhej si. Podívám se na výsledky. Sjedu tajmlajnu.

Po chvíli zvednu hlavu. Pes nikde.

Najdu ji za plotem v průmyslovém areálu. Připínám zpátky na vodítko.

Nedával jsem pozor. Těch jediných 10 minut jsem se měl věnovat jen jí, žádnému telefonu. Dala mi to jasně najevo. Nic nebylo tak důležité, abych musel být na mobilu. Měl jsem jen 10 minut stát jak osel a sledovat, jak si spokojeně běhá. Nic víc, nic míň.

Nepřipomíná to něco? Psi jsou často přirovnávány k dětem...

Když potřebuje v noci akutně vyvenčit, řekne si. A nepřestane si o to říkat, dokud se nevyhrabu z peřiny a skutečně nejdem.

Moje pohodlnost jí nezajímá. Je to jen můj boj. Není chyba, že potřebuje ona...

Pokud budu ráno unavený, její venčení za to nemůže. Toto je její optika.

A je objektivní, nebo ne? Ona nad tím nepřemýšlí...

Jiný den pro změnu při procházce beru klacek. Jdeme blbnout, přetahovat se. Pak házím, ona aportuje. S klackem v puse přiběhne 20x po sobě, 50 metrový sprint. Funí jak lokomotiva.

Klidně by umřela vyčerpáním, jen aby si užila těch 10 minut venku se mnou. Ona ví, že má jen 10 minut na to, aby si zaběhala. Že pak jde zase domů, kde jen leží. A kdoví, kdy zase bude venku. Ještě někdy vůbec? 

Psi jsou možná více než 100% upřímní. Řeknou za milion slov, i když neumí mluvit.

Jejich komunikace je naprosto přímá. Skoro černobílá.

Bez všech těch kliček, které si vymyslel člověk, aby si usnadnil cestu.

Dočetli jste až sem? Asi zas tolik nenudím... mrkněte ještě na nejčtenější příspěvky: