Jak je důležité lidem jasně říkat, co mají na webu udělat

Když se redesignuje web, nebo se řeší nová struktura, je to někdy s klientem dost tuhý boj. V poslední době se setkávám s čím dál větším apelem na zjednodušení obsahu webů, což je ve své podstatě velmi v pořádku. Někdy to však zachází až za hranu. Klienti by například úplně vyřadili menu či jakoukoliv navigaci napříč. Jaksi předpokládají, že jsou uživatelé webů inteligentní bytosti. Kdyby tomu tak bylo, jó, to bychom my online markeťáci neměli práci :-)

Před několika měsíci jsem si spustil mini projekt Mapa Dalmatinů ČR. S přítelkyní dalmatinku máme a tak mě z nějakého důvodu napadlo, že udělám první mapu jednoho plemena v Česku. Ale to není point. Dělal jsem si malý průzkum, jaká je cca komunita chovatelů dalmatinů a jak zhruba majitel dalmatina vypadá. Co si budeme povídat – ředitelé nadnárodních korporací dalmatina na zahradě nemají :-). 

I tak jsem chtěl, aby to byl web hodně uživatelsky přívětivý, i když ho bastlím z pozice SEO konzultanta na koleni po večerech a bez jakéhokoliv budgetu. Ani jsem neřešil, jak mapu mezi majitele dostanu, spíše jak si budou dalmatina na mapu přidávat. Z vlastní zkušenosti vím, že mít dalmatina je trošku záležitost ješitnosti.

Proto jsem vytvořil následující formulář pro vložení dalmatina do mapy (finální implementaci pak provádím sám ručně v komponentě). Na mapě zatím žádné funkce nejsou, a tak je jediným „uživatelským prožitkem“ samotné přidání do mapy, prohlížení v mapě či čtení blogu. Vyhrál jsem si se zadáním, které vypadá následovně:

Výzva „Přidej svého miláčka do mapy“ je jasná – prostě se pochlub. To pochopil každý. Už první položka byla pro zanedbatelnou část lidí náročná. Místo klasického jména psa v jednotném čísle se někteří nebáli napsat skutečně, jak volají na psa. Například z vyplněného pole „Árči“ jsem horko těžko hádal reálné jméno. Jiní se zase nebáli a vystřelili rovnou „Nelo, Neli, Nelinko“.

V druhém políčku už se nedalo zmýlit. Jen pár rebelů vypsalo místo „fenka“ položku „holka“.

Opravdový oříšek přišel z třetí položkou – bydlištěm dalmatina a zároveň majitele. Osobně bych tedy nepředpokládal, že pes bydlí ve vedlejší vesnici. Zadání zní: „Kde dalmatin bydlí?“

A odpovědi? Z cca 70% majitelé správně vyplnili nějaké město či vesnici. Ale opravdu zbylých 30% do této kolonky vyplnilo něco ve smyslu „v pelíšku“, „v domečku“ nebo „doma“.

To by mi osobně nedělalo problém. Kdyby pak daní uživatelé vyplnili alespoň email či kontakt…

Ta situace – narazím na nějakou Mapu dalmatinů. Super, přidám tam svého. Formulář, okey. Rychle vyplnit a poslat.

Odhaduji, že si tito lidé ten formulář nepřečetli víc než jednou. Sakra, když přidávám „něco“ do „mapy“ a nikde jsem nevyplnil místo, tak je něco špatně, ne?

Ale fajn, pár z nich po chvilkové odezvě poslali třeba mail nebo zprávu do Messengeru, že se spletli. Nicméně první signál, že je to asi too much.

Rok narození přeskočíme, tam se nic zvláštního nedělo. Finální signál však přišel u vyplnění „Jména paníčka a „Kontaktu na paníčka“

Že lidé nechtějí vyplňovat celé své jméno se mi jeví jako logické a proto beru, že část majitelů napsalo jen křestní jméno a část křestní jméno a počáteční písmeno příjmení. Totálně chápu, že 95% lidí nevyplnilo telefon + email, jako já. Očekávaně 80% lidí volilo e-mail před telefonem.

Když už teda nechci ukazovat internetu, jak se jmenuji, tak buď:

  1. Napíšu například Petr D. a nevyplním už mail ani telefon
  2. Napíšu například Petr D. a v další položce zadám mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Áno, víc než 20% lidí to vyplnilo ve variantě B.

Možná jsou tohle absolutní drobnosti, ale takové procesy a skutečná data korespondují s osvědčenými pravdami ve webdesignu. Pokud jsou cílová skupina vysokoškoláci nebo vědátoři, dá se o tom polemizovat. Stačí jen trošku „obyčejné publikum“ a vše musí co nejvíce vysvětlováno.

Utvrdil jsem se v 3 pravidlech, které nejsou objevením Ameriky, ale strašně těžko se obhajují při tvorbě webů pro klienty.

  1. Nenuťte široké publikum přemýšlet. Vůbec.
  2. Říkejte jim, co mají dělat. Přesně.
  3. Přehnané copy udělá víc škody než užitku.

Dnešní doba nutí agentury do „super cool věcí“, ale proč?

Když chci pozvat holku do kina, tak jí nebudu vymýšlet básničku, kterou nepochopí. Řeknu jí: „Pojď, mám lístky“.